„Já osobně si žádná novoroční předsevzetí nedávám. Kdysi jsem si je dával a moc dobře si pamatuji, jak jsem byl na sebe nasr…, když to nevyšlo a nevydržel jsem to,“ neskrývá sledge hokejový reprezentant Miroslav Hrbek z Chebu. „Teď mám prostě cíl a za ním jdu.“
Cheb – Opět stanul mezi nejlepšími sportovci regionu. Má za sebou úspěšnou sezónu, ale i přes svůj na vrcholového sportovce vyšší věk hledí do další. O kom je řeč? O vozíčkáři a českém sledge hokejovém reprezentantovi Miroslavu Hrbkovi z Chebu. V rozhovoru s Chebským deníkem se také svěřil, že si na novoroční předsevzetí příliš nepotrpí.
– Byl jste oceněn mezi nejúspěšnějšími sportovci z Chebska. Co pro vás takové uznání znamená?
Vyhlášení mezi nejlepšími sportovci města Chebu je pro mne zhodnocením celoroční práce a velmi si ho vážím. Já už si dlouhodobé cíle ve sportu nedávám, a tak každý další rok, který jsem schopen připravit se a ´přežít´ sezónu, je pro mne velkým splněním snu.
– Jak vůbec pokračujete v reprezentační sledge hokejové kariéře?
Po paralympiádě v Soči se mi hlavou honily myšlenky ukončit reprezentační kariéru, ale v květnu už mi zase hrozně chyběla ta dřina v posilovně a na rotopedu. Proto jsem si řekl, že se pokusím pokračovat. Teď už ale nemyslím daleko dopředu jako před Soči. Chci se dobře připravit na nejbližší akci a teď je to mistrovství světa v Buffalu na přelomu dubna a května.
– Je vám 49 let. Máte nějaký recept na sportovní dlouhověkost? A vůbec, jak by se měli ostatní udržovat v kondici?
No 49 už mi bude jenom dva měsíce. Recept na to asi není, člověk, který chce i v tomto věku dělat nějaký sport vrcholově, pozná sám, co to je za dřinu, odříkání, přemlouvání (sama sebe) a překonávání bolesti. Každá naraženina, modřina bolí víc a déle než před pár lety. Já prostě chci ještě něco dokázat a bez sledge hokeje si vlastně svůj život neumím ani představit. Rada pro ostatní…? Musí prostě chtít. Protože když se nechce, je to třikrát horší, než když se nemůže!
– Je čas novoročních předsevzetí. Dáváte si nějaká?
Já osobně si žádná předsevzetí nedávám, kdysi jsem si je dával a moc dobře si pamatuji, jak jsem byl na sebe nasr…, když to nevyšlo a nevydržel jsem to. Teď mám prostě cíl a za ním se snažím jít za každou cenu. Jestli se to daří, zhodnotím jenom já sám. A já jsem hodně přísný soudce.
– Prozradíte, co si nejvíce přejete do roku 2015?
Jako každý rok – zdraví, štěstí a pohodu mé rodině. Pro sebe pak aby mi vyšla sezóna ve sportu a zase o rok si prodloužil sen, který už si plním hodně dlouho. O zdraví už ani více nemluvím, abych to nezakřikl.
– A co přejete občanům Chebska?
Co tady popřát? Aby jim vše vyšlo, jak oni sami chtějí. Aby mezi lidmi bylo co nejmíň zloby a chovali se k sobě lépe. Něco už jsem prožil a vidím, že lidé mají k sobě dál než dříve. Každý dnes má facebook, twiter a tak dále, ale osobního kontaktu je stále méně. Moc bych si přál, aby se toto změnilo, ale to asi nepůjde, pokud nezačne každý sám u sebe.
– Jak se dá na vozíku zvládat současné zimní počasí?
Tak toto je asi věčná otázka. Jsou dny, kdy bez pomoci nemohu vyjít z domu, protože bych se sám nikam nedostal. Chodníky jsou většinou upravené, ale dostat se z něj a přejít ulici je nemožné. Když shrnují sníh z ulic, udělají se velké bariéry u krajů a lidé v nich vyšlapou pouze úzké pěšinky a i s pomocí to kolikrát nejde na vozíku překonat. Proto zimu nemám rád a úředně bych ji zrušil.
– Vyznáváte kromě sledge hokeje nějaké jiné zimní sportovní odvětví? A co blízcí?
Já mám v zimě většinou jen jeden sport – ´gaučink´ u televize. Ale teď vážně. V probíhající hokejové sezóně musím něco dělat i mimo oficiální tréninky na ledě. Takže doma rotoped a posilovna. Když kvůli počasí nemohu do fitka, tak mám doma sadu činek a snažím se makat, abych se udržel v kondici. A manželka, tak ta má jen jeden sport – obíhání obchodních center. (A že jich v Chebu je.)
Chebský den.
Přidejte odpověď